Krok za oponu s operou Její pastorkyňa
Oslavte s námi Evropský svátek hudby! Připravili jsme pro vás mimořádnou verzi našeho zábavného poznávacího pořadu Krok za oponu. Tentokrát vás nevezmeme na jeviště Janáčkova divadla, ale setkáme se všichni na Moravském náměstí a společně se vydáme pod vedením šéfdirigenta Marko Ivanoviće, spolu se sólisty Maidou Hundeling, Veronikou Hajnovou-Fialovou, Jaroslavem Březinou a orchestrem Janáčkovy opery NdB za tajemstvími jedné z nejkrásnějších Janáčkových oper Její pastorkyňa.
Vstup zdarma.
Událost akce na Facebooku
V prostorách jedné z ikon moderní architektury zazní dvě významná díla patřící k tomu nejzásadnějšímu, co česká komorní tvorba světu darovala. V oboru smyčcového kvartetu je česká hudba unikátní nejenom co do počtu souborů, ale především obrovským množstvím kvartetní literatury, které nám naši skladatelé zanechali. Dvě díla však z tohoto zástupu vyčnívají. Je to Smyčcový kvartet č. 1 e moll „Z mého života“ Bedřicha Smetany a Kvartet pro dvoje housle, violu a violoncello „Listy důvěrné“ Leoše Janáčka. Ač byl Janáček k dílu zakladatele české národní hudby poměrně kritický, právě tato dvě díla oba skladatele spojují. Jsou to totiž velmi emočně vypjaté kompozice, které hudebními prostředky vypráví životní osudy svých tvůrců. Smetanův první kvartet vznikl v druhém roce skladatelovy hluchoty roku 1876. Kvartet komponoval již v ústraní společenského života v Jabkenicích. Právě v tomto roce vyšlo najevo, že jeho hluchota je trvalá a nevratná. Přesto se Smetana tomuto, nejen pro skladatele, děsivému osudu postavil neúnavnou kompoziční prací. Kvartet je jakýmsi hudebním životopisem od šťastnějších chvil až po osudové ohluchnutí. Smetana píše: „Chtěl jsem si vyobrazit v tónech běh svého života. Moje kvarteto není pouhá formální hra s tóny a s motivem, aby skladatel ukázal, co umí, nýbrž obraz ze života chtěl jsem posluchači předvésti.“
Podobný motiv vedl o padesát let později také Janáčka ke zkomponování druhého kvartetu, ač jeho vyprávění obsahuje sdělení jiného druhu. Svou intimitou, emoční stránkou a vypjatostí však sleduje linii, kterou do české kvartetní tvorby přinesl právě Smetana. Janáček zkomponoval kvartet v posledním roce života, v roce 1928. Ačkoliv byl značně vyčerpán z práce na opeře Z mrtvého domu, cítil potřebu vedle obecnějších postojů vyjádřených v opeře napsat také intimní vyznání. Listy důvěrné, jak naznačuje dřívější název Listy milostné, jsou hudebním vyznáním Janáčkově múze, o 37 let mladší Kamile Stösslové. V únoru 1928 jí píše: „Teď začal jsem psát něco pěkného. To bude náš život v tom. Bude se to jmenovat ‚Milostné dopisy‘. Myslím, že to bude rozkošně znět. Vždyť těch našich milých příhod bylo už dost! To bude jako ohníčky v mé duši a rozpálí ji do nekrásnějších melodií. Považ jen! Prvé číslo jsem už udělal na Hukvaldech. Ten dojem, jak jsem Tě poprvé viděl! Teď pracuji na druhém čísle; myslím, že to rozbleskne na tom luhačovském horkém [slovo začerněno]. Celek bude obzvláště držet zvláštní nástroj. Jmenuje se Viola D´amour – Viola lásky. Ach, těším se na to! V té práci budu já vždy jen s Tebou! Nikdo třetí vedle nás. Plno té touhy jako tam u Tebe v tom nebi našem! Tu budu rád dělat!“ Janáček komponoval s nasazením a dokončil kvartet za pouhých dvacet dnů. Ještě jej stačil zkorigovat na zkouškách s Moravským kvartetem, ale premiéry se již nedočkal.
Smetanův kvartet Z mého života a Janáčkovy Listy důvěrné patří k tomu nejzásadnějšímu, co bylo pro smyčcové kvarteto v hudební historii napsáno.
Vstupenky
Koncert 8. 12. 2017 je věnován recitálu vynikající pěvkyně Simony Houda Šaturové za klavírního doprovodu Martina Kasíka. Výjimečnost večera doplní prostor Löw-Beerovy vily a také program s kompozicemi tří autorů, které jsou úzce spojeny s Brnem a získaly světový věhlas. Zazní zde výběr z Janáčkovy Moravské lidové poezie v písních, jedné z nejpozoruhodnějších kompozic skladatelova folkloristického období. Dalším autorem, či lépe autorkou je Vítězslava Kaprálová. Dcera skladatele Václava Kaprála, žáka Leoše Janáčka, byla nejenom charizmatickou dívkou, která očarovala např. Bohuslava Martinů, ale především výjimečně nadanou skladatelkou a dirigentkou. Osud jí bohužel nadělil pouhých 25 let života. I tak zanechala několik kompozic, které jasně prokazují její talent. Jednou z nich je i píseň Sbohem a šáteček z roku 1937, tedy z konce studií u Vítězslava Nováka. Její hudební niternost a lyričnost neopakovatelným způsobem doplňuje Nezvalovu poetiku. Třetím autorem je patrně nejnadanější Janáčkův žák Pavel Haas. Jako jeden z mála byl Janáčkovou hudební řečí ovlivněn, avšak tuto zkušenost dovedl mistrně propojit s dobovými avantgardními proudy stejně jako se svébytnou židovskou hudebností. Haas je prostě zcela originální skladatel, jehož nadějnou cestu bohužel ukončila smrt v koncentračním táboře v roce 1944. Jeho zřídka provozovaný cyklus Sedm písní v lidovém tónu z roku 1939-40 vznikal v době pro Haase velmi tíživé. Aby uchránil manželku a dcerku před důsledky norimberských zákonů, rozhodl se pro rozvod a odchod od rodiny. Jistě i tato situace vedla Haase k návratu k lidové moravské písni a svému učiteli Leoši Janáčkovi. Cyklus písní je ukázkou skladatelova bravurního propojení lidové písně s moderně koncipovaným doprovodem.
Vstupenky
